Filipojakubská noc aneb Upalte si svou čarodějnici

Nejmagičtější noc v roce je dlouhodobě považovaná Filipojakubská noc, která je zhruba v polovině mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Po celé zemi tuto noc zahoří vatry, které mají za cíl jediné. Upálit čarodějnici a přivítat jaro.

Od temného středověku se věřilo, že o filipojakubské noci se slétávají čarodějnice, aby na svých srazech – sabatech – prováděli temné pikle, čarovaly, radily se co podniknou v další sezóně a v neposlední řadě jak budou škodit lidem.

Proti čarodějnicím se podnikala celá řada opatřeních jako bylo zapalování vysokých vater, do kterých se vhazovala smolná košťata. Věřilo se, že popel z těchto ohňů bude mít magickou moc pro nastávající úrodu.

Stačilo, aby přes popel prošel dobytek, a ten se stal zdravým a plodným zároveň. Podobně se věřilo, že tomu tak bude i u člověka. proto lidé skákali přes ohně. O filipojakubské noci se také otevírají jeskyně, které ukrývají poklady.

Za vším hledej Kelty

Filipojakubská noc má svůj prapůvod v keltském svátku Beltine, což byl keltský svátek jara slavený 30. dubna. A protože u Keltů začínaly dny večer, nebylo příliš daleko k jeho slavení. Jinak jde také o pálení čarodějnic nebo Valpuržinu noc.

Vykuřování nebo upalování čarodějnic?

Rituál vykuřování čarodějnic se konal tři dny před filipojakubskou nocí a šlo o proces, ve kterém byly vykuřovány všechny domy ve vesnici směsí jalovce a routou.

Dalšími prvky vykuřování byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky, mezi které patřilo zejména řinčení kovových nástrojů – třeba zvonky, řetězy, hrnci nebo pánve.

Tímto byly čarodějnice vyhnány ze svých temných příbytků a na celý rok byl od nich pokoj. Za rok se vše opět zopakovalo. V žádném případě nebyly čarodějnice upalovány. To je pouze lidová slovesnost anebo literární zpracování jako tomu bylo v románu Kladivo na čarodějnice.